- Joined
- Jun 24, 2021
- Messages
- 1,645
- Solutions
- 2
- Reaction score
- 1,760
- Points
- 113
- Deals
- 666
Dextrometorfan (DXM) a piracetam
Dextrometorfan (DXM ) působí několika mechanismy, především jako nekompetitivní antagonista N-methyl-D-aspartátového (NMDA) receptoru. Blokováním tohoto receptoru narušuje DXM působení glutamátu, což je excitační neurotransmiter, který se podílí na různých mozkových funkcích, včetně poznávání, učení a paměti. Inhibice NMDA receptorů snižuje množství excitačních signálů, které by normálně procházely, což vede ke změně smyslového vnímání a poznávání. Tento antagonismus NMDA je jedním z důvodů, proč mohou vysoké dávky DXM vyvolat disociativní účinky, včetně pocitu odtržení od těla a změněné reality, podobně jako účinky drog, jako je ketamin nebo PCP.
Kromě působení na NMDA receptor ovlivňuje DXM také další neurotransmiterové systémy. Je inhibitorem zpětného vychytávání serotoninu (SRI), což znamená, že zvyšuje hladinu serotoninu, neurotransmiteru, který se podílí na regulaci nálady, emocí a úzkosti. Tím, že DXM zabraňuje zpětnému vstřebávání serotoninu do presynaptického neuronu, prodlužuje jeho aktivitu v synapsích, což může při vyšších dávkách přispívat k pocitu euforie nebo povznesení nálady. Tato serotoninergní aktivita však také zvyšuje riziko vzniku serotoninového syndromu, pokud se kombinuje s jinými léky, které zvyšují hladinu serotoninu, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo inhibitory monoaminooxidázy (MAOI).
DXM je také agonistou sigma-1 receptorů. Receptor sigma-1 je protein, který se nachází v mnoha částech mozku a těla a podílí se na regulaci buněčných reakcí na stres, neuroprotekci a uvolňování neurotransmiterů. Aktivace receptoru sigma-1 přípravkem DXM může přispívat k jeho účinkům měnícím náladu, včetně možných pocitů stimulace nebo mírné euforie. Agonismus receptoru sigma-1 se také podílí na potenciálních neuroprotektivních vlastnostech této drogy.
Dalším klíčovým účinkem DXM je jeho schopnost blokovat zpětné vychytávání noradrenalinu, neurotransmiteru, který se podílí na bdělosti a reakci na stres. To může vést ke zvýšené aktivitě sympatického nervového systému, což může mít při vyšších dávkách za následek fyzické účinky, jako je zvýšená srdeční frekvence a krevní tlak. Tento adrenergní účinek může také přispívat k povzbuzujícím a někdy úzkost vyvolávajícím pocitům, které uživatelé při užívání DXM zažívají.
K celkovému farmakologickému profilu DXM přispívá také jeho metabolit, dextrorfan. Dextrorphan vzniká v játrech pomocí enzymu CYP2D6 a má podobné antagonistické vlastnosti jako NMDA receptory, ale může mít také další účinky na sigma receptory a opioidní receptory. Jedinci s různou úrovní aktivity CYP2D6 (v důsledku genetických rozdílů nebo lékových interakcí) mohou DXM metabolizovat odlišně, což může významně ovlivnit intenzitu a trvání jeho účinků.
Piracetam působí především modulací neurotransmise a zvyšováním neuroplasticity, ačkoli jeho přesný mechanismus není zcela objasněn. Patří do skupiny léků nazývaných nootropika neboli kognitivní enhancery a je považován za prototyp této skupiny. Předpokládá se, že účinky piracetamu vyplývají z jeho interakce s různými neurotransmiterovými systémy, včetně acetylcholinu a glutamátu, a také z jeho vlivu na neuronální membrány a neurovaskulární funkce.
Hlavní účinek piracetamu spočívá ve zlepšení fluidity neuronálních membrán. Interaguje s polárními hlavovými skupinami fosfolipidů v buněčných membránách, což zvyšuje fluiditu membrán, a tím zlepšuje funkci membránově vázaných proteinů, jako jsou receptory a iontové kanály. Tato zvýšená tekutost zlepšuje přenos signálu napříč neurony, čímž zvyšuje účinnost neurotransmise. Tímto způsobem piracetam pozitivně ovlivňuje komunikaci mezi neurony, která je klíčová pro procesy učení a paměti.
Piracetam také ovlivňuje cholinergní systém, zejména tím, že zvyšuje využití acetylcholinu, neurotransmiteru důležitého pro paměť a kognitivní funkce. Předpokládá se, že zvyšuje cholinergní neurotransmisi tím, že podporuje účinnost cholinergních receptorů v hipokampu, mozkové oblasti kritické pro tvorbu paměti. Zvýšením aktivity acetylcholinu piracetam zlepšuje kognitivní procesy, jako je učení, udržení paměti a vybavování.
Piracetam také moduluje glutamátergní systém, zejména AMPA receptory, které hrají klíčovou roli v synaptické plasticitě - schopnosti mozku posilovat nebo oslabovat synapse v průběhu času, což je základní mechanismus učení a paměti. Působením na tyto receptory piracetam zvyšuje dlouhodobou potenciaci (LTP), což je proces, který posiluje synaptická spojení a je základem tvorby paměti.
Kromě toho má piracetam neuroprotektivní vlastnosti. Bylo prokázáno, že zvyšuje spotřebu kyslíku a glukózy v mozku, což zvyšuje účinnost metabolismu, zejména v podmínkách hypoxie (nízká dostupnost kyslíku). Díky tomu je prospěšný při ochraně mozku před poškozením při ischemických příhodách, jako jsou mrtvice nebo přechodné ischemické ataky. Předpokládá se také, že zlepšuje mikrocirkulaci tím, že snižuje shlukování červených krvinek a zlepšuje deformovatelnost buněčných membrán, což umožňuje snadnější průtok krve malými kapilárami, což zlepšuje přísun kyslíku do mozkových tkání.
Kombinace DXM a piracetamu by mohla vést k řadě účinků v důsledku jejich interakcí s různými neurotransmiterovými systémy.
Jedním z možných účinků kombinace těchto dvou léčiv je zlepšení kognitivního a smyslového zpracování. Úloha piracetamu při zlepšování paměti, učení a synaptické účinnosti by teoreticky mohla zmírnit některé kognitivní poruchy způsobené DXM, jako jsou poruchy paměti nebo zhoršené soustředění. Piracetam však významně nepůsobí proti disociativním účinkům DXM, což znamená, že uživatelé mohou stále pociťovat změněné vnímání nebo pocit odtržení od reality.
Obě drogy ovlivňují glutamátergní aktivitu, i když různými způsoby. Jejich kombinace může vést ke složitým interakcím v glutamátergním systému a potenciálně změnit rovnováhu excitace a inhibice v mozku. To se může projevit jako zvýšené nebo nepravidelné kognitivní a senzorické účinky, jako je zvýšená citlivost na podněty nebo dezorganizované myšlení.
Obavy vzbuzují také kardiovaskulární a serotoninové nežádoucí účinky. Schopnost DXM zvyšovat hladinu serotoninu by mohla v kombinaci s jinými serotonergními látkami zvyšovat riziko serotoninového syndromu. Ačkoli piracetam sám o sobě serotonin přímo neovlivňuje, jeho vliv na celkovou mozkovou aktivitu by mohl zesílit serotonergní účinky DXM a zvýšit tak pravděpodobnost výskytu příznaků, jako je agitovanost, zmatenost nebo třes.
Závěrem lze říci, že kombinace DXM a piracetamu by sice teoreticky mohla zlepšit některé kognitivní funkce, ale nese s sebou také rizika, zejména kvůli jejich překrývajícím se účinkům na neurotransmisi a možnosti vzniku nežádoucích účinků, jako je serotoninový syndrom nebo intenzivní disociace. Tato kombinace nebyla do hloubky prozkoumána, takže její účinky se mohou výrazně lišit v závislosti na dávkování a individuálním neurochemickém složení.
Na potvrzené údaje o akutních a fatálních stavech spojených s touto kombinací jsme nenarazili.
Vzhledem k výše uvedenému doporučujeme zacházet s touto kombinací s velkou opatrností.
Last edited by a moderator: