Ekonomika drogových kartelů

Brain

Expert Pharmacologist
Joined
Jul 6, 2021
Messages
240
Reaction score
270
Points
63
SH8T6nzNEe


Všichni jsme slyšeli o drogových bossech, jako je Pablo Escobar, a jejich mnohamilionových obchodech. Jak ale tato podzemní impéria skutečně fungovala? Drogový kartel není jen o brutálních vraždách a prodeji drog, ale také o logistice, řízení, marketingu, lidských zdrojích a dokonce i o vztazích s veřejností. Tým BB vypráví o tom, jak podnikání kartelů funguje z ekonomického hlediska a jaké ekonomické zákony ignorují úřady, které před mnoha lety vyhlásily válku drogám a nemohou ji vyhrát.

Podmínky na trhu a tvorba cen
Kokainový keř je keřovitá rostlina, kterou obyvatelé oblastí, kde roste, často využívají k tradičnímu léčení nebo jako nálev do čaje. Koka je ceněna zločinci pro svůj obsah hydrochloridu kokainu, chemické látky, která v rostlině působí jako "insekticid" chránící ji před sežráním hmyzem, ale rozšířila se i pro své narkotické vlastnosti.

Samotné listy koky nelze použít jako narkotickou drogu: obsah kokainu v nich je pouze asi 0,2 %. K
výrobě 1 kg drogy jezapotřebí 350 až 600 kg sušených listů koky.

Pěstitelé koky dostávají od kartelů v průměru o něco více než dolar za kilogram listů (ceny se zde i dále liší podle kartelů a regionů), tj. kartely platí pěstitelům za materiál na výrobu 1 kg kokainu455 až 780 dolarů.

Fl7v9IM2ts


Cena kokainu má stejně jako u jiných drog na cestě ke konečnému kupci silně vzestupnou tendenci. Podle různých zpráv platí kupující za kilogram kokainu od pouličního dealera ve Spojených státech od 70 000 do 120 000 dolarů. Vezmeme-li v úvahu, že na cestě ke kupujícímu se kokain obvykle ředí různými chemikáliemi, aby se ještě více vydělalo, cena se vyšplhá na 200 000 dolarů.

Ukazuje se, že průměrná přirážka na kokain je asi 15 000 %. To je číslo, o kterém se legálnímu obchodníkovi ani nesnilo.

Samozřejmě ne všechno je čistý zisk kartelů: část jde na pokrytí nákladů, pracovní síly a do kapes zprostředkovatelských dealerů. Průměrný kolumbijský farmář přitom vydělává jen o něco více než 2 dolary denně.
Jaký je důvod takové přirážky?

Hlavním důvodem je neúspěšná "válka proti drogám". V roce 1971 označil americký prezident Richard Nixon drogy za "hlavního nepřítele lidstva" a zahájil několikaletou kampaň na jejich potírání. Ústředním bodem této "války" byla snaha omezit nabídku drog ničením plantáží a honem na dealery, což se nakonec ukázalo jako velká chyba.

Tento způsob boje ignoruje hlavní ekonomickou sílu, zákon nabídky a poptávky.


Drogy jsou komoditou s nepružnou poptávkou. Zboží s neelastickou poptávkou se bude kupovat bez ohledu na změny jeho ceny (například zboží nezbytné potřeby nebo těžko nahraditelné zboží).

Protože jsou drogy návykové, budou se užívat i přes zvýšení ceny. To vede k tzv. balonovému efektu (někdy nazývanému
"švábí efekt")- potlačení výroby drog na jednom místě nevyhnutelně vede k nové výrobě, i když cena pro konečného uživatele vzroste, protože poptávka po drogách neklesá. Název navozuje analogii s balonkem, jehož tlačení z něj neodstraní vzduch, ale pouze ho přesune na jiné místo.

OCwMTdKscV


Dalším důvodem tak vysokých přirážek je to, že trh s drogami je v monopolním postavení. Monopsonie je stav trhu, kdy existuje pouze jeden kupující a mnoho prodávajících. Za takových podmínek nemají prodejci na výběr a musí prodávat zboží za částku, kterou nabízí monopol (tj. kupující).

V místě výroby každý drogový kartel kontroluje své území a všechny zemědělce, kteří na něm žijí. Zemědělci nemají možnost prodat listy koky nikomu jinému než kartelu, k němuž jsou přidruženi, a proto je materiál pro výrobu pro drogové barony tak levný.

V důsledku toho všechny vládní akce zaměřené na likvidaci plantáží koky zasahují pouze soukromé zemědělce, nikoliv drogové kartely, které jim nadále diktují své podmínky. Tento problém by se dal vyřešit zavedením konkurenčních odběratelů na trh s kokou, ale protože je ve většině zemí stále nelegální, není to možné.


Lidské zdroje
Oblíbené rčení personálních manažerů zní: "Lidé jsou hlavním zdrojem každé společnosti". A slovo "jakékoli" není zvoleno nadarmo, protože tato zásada platí i pro kartely. Je pravda, že drogoví baroni mají se zaměstnanci mnohem větší problémy než běžní ředitelé.

První problém: kde vzít nové zaměstnance, když nelze jen inzerovat? Musíte najít způsob, jak zaměstnávat tajně, a zároveň si být jisti, že nikdo z nich není tajný policista nebo zrádce, který by vás střelil do zad. Tom Wainwright ve své knize Narconomics píše, že stejně jako běžní zaměstnavatelé hledají nové zaměstnance na univerzitách a vysokých školách, drogoví baroni nabírají ve věznicích.

0uGN9a5rEm


Věznice jsou skutečně snem personálních manažerů kartelů. Vychází z nich spousta lidí s kriminálními zkušenostmi a často bez cíle a bez možnosti normálního zaměstnání. Proto právě ve věznicích karteloví agenti rekrutují a školí budoucí zaměstnance, a to ještě před jejich propuštěním. Při hledání ochrany před násilným prostředím latinskoamerických věznic se vstup do gangu stává pro vězně racionální reakcí.

"Nejsme gang - jsme odborová organizace " - říká člen kartelu Alejandro Saenz, který si odpykává trest v mexickém vězení.

Právě ve vězení se v roce 1974 seznámil s představitelem kartelu Carlosem Lederem slavný obchodník s drogami George Young, který byl původně zatčen za pašování marihuany. Toto setkání následně změnilo celý drogový průmysl a v podstatě iniciovalo velký vývoz kokainu do Spojených států.

Jak si ale můžete být jisti, že vás nový zaměstnanec nezklame, nebo dokonce neudá úřadům? Právě kvůli těmto problémům začala organizační struktura kartelů tíhnout k síťovému freelancingu. V této formě organizace práce jsou pracovníci najímáni na jednu nebo několik prací, nevědí nic o kartelu ani o svých kolezích a vykonávají jeden konkrétní úkol: přepravu, prodej zboží, převody peněz.

IrYe92ndTQ


Příkladem takového obchodního zařízení je pašerácká společnost, která v roce 2007 začala vyvážet kokain do Anglie a vydělávala více než 1 milion liber týdně. Při pohledu na takové částky se zdá, že proces provozovaly desítky lidí, ale britské zpravodajské služby zjistily, že ve skutečnosti společnost tvořili pouze dva stálí zaměstnanci a všichni ostatní zapojení lidé byli na volné noze. Ze 104 obchodníků s drogami, kteří byli během roku vyslechnuti, pouze jeden uvedl, že patří k velkému drogovému podniku s velkou centrálou. Všichni ostatní pracovali buď sami, nebo s jedním/několika partnery.

Trendy v odvětví
Stejně jako běžné podniky se i drogové kartely musí neustále přizpůsobovat měnící se realitě na trhu. Legalizace marihuany ve 23 amerických státech a postupné kroky k legalizaci v ostatních státech způsobily, že její výroba je pro kartely jednoduše nerentabilní. Proč kupovat drogu od pouličního dealera, když si ji můžete koupit v lékárně? Proto si drogové skupiny, které se na ni specializovaly, začaly hledat novou mezeru v odvětví.

Množství marihuany zadržené na americko-mexické hranici
vroce 2021 se oproti roku 2020snížilo téměř o 300 %, což odráží i pokles produkce na černém trhu. Zároveň se na hranicích zvýšilo množství fentanylu o více než 700 % - to je ten děsivý trend.

Jen mezi říjnem 2022 a březnem 2023 bylo na americko-mexické hranici zadrženo více než 6 000 kilogramů fentanylu
-množství, které by stačilo na zabití celé americké populace.

JcdhreiM03

Fentanyl je syntetický opioid, který se svými vlastnostmi podobá morfinu, ale je přibližně 100krát účinnější. Proč se k němu tedy kartely uchýlily?

. Cílem každé výrobní firmy je minimalizovat náklady a kartely nejsou výjimkou. Výroba kokainu nebo heroinu vyžaduje farmy a velké laboratoře, které vyžadují velké investice. Výroba fentanylu je jednodušší a levnější.

Výroba jedné tablety fentanylu stojí kartely v průměru 10 centů, zatímco
maloobchodní cena u dealerů může být ve Spojených státech až 10 dolarů a v jiných zemích až 60-80 dolarů. Přirážka až 80 000 % nemůže nepřilákat výrobce.

Rostoucí popularitu fentanylu dobře vysvětluje "železný zákon prohibice". Podle tohoto zákona mají nelegální produkty tendenci zvyšovat svou sílu. Postupem času se stávají silnějšími, což usnadňuje jejich pašování přes hranice a prodej, protože k dosažení stejného účinku je zapotřebí menší dávky látky, kterou je pro orgány činné v trestním řízení obtížnější odhalit.

Tento jev byl poprvé zdokumentován ve Spojených státech během prohibice, kdy lidé začali přecházet na silnější alkoholické nápoje. To byl také důvod, proč kartely začaly přecházet od výroby lehkých drog k vysoce účinnému fentanylu.
GW84iVjBqt

Ze stejného důvodu si získává oblibu i mezi uživateli. Svou roli hraje také způsob podání: na rozdíl od marihuany nebo kokainu je téměř všechen fentanyl ve formě tablet. Daleko důležitější je však síla, s jakou je návykový. Fentanyl je přibližně 50krát silnější než heroin, což znamená, že i extrémně malá dávka může být nejen vysoce návyková ,ale také extrémně nebezpečná.

Fentanyl se kvůli své levné výrobě a síle často ředí s jinými drogami, takže mnoho uživatelů na něj v důsledku toho nevědomky přechází.

Nelegální výroba a užívání fentanylu způsobuje každoročně statisíce úmrtí. V počtu úmrtí na předávkování již dlouho předstihuje všechny ostatní drogy a překonává kokain, heroin i metadon dohromady.

JLzvC0NT4p


Epidemie fentanylu je plnohodnotnou humanitární krizí se závažnými důsledky pro společnost. V některých regionech, například v San Francisku,kvůli ní denně umírají desítky lidí.

Zničené lidské životy jsou nejhorším důsledkem této krize, ale pro společnost s sebou nese i ekonomické problémy. Někteří odborníci odhadují,
že distribuce fentanylu je zodpovědná za více než 40 % veškeré nezaměstnanosti ve Spojených státech, což způsobuje obrovské ztráty pro ekonomiku.

Tito nezaměstnaní nejsou pro společnost ekonomicky užiteční a nehledají si zaměstnání, přičemž žádají o sociální dávky a státní příspěvky. Pokud jsou drogově závislí lidé zaměstnáni, berou o 50 % více placené nemocenské, zřídkakdy zůstávají ve stejném zaměstnání a je u nich mnohem větší pravděpodobnost, že se v práci zraní nebo zemřou.


Jak "zbankrotovat" kartely?
Více než 50 let "války proti drogám" je dostatečně dlouhá doba na to, abychom dospěli k neuspokojivému závěru: že nesplnila očekávání.

Kartelům se nadále daří a nacházejí stále efektivnější způsoby, jak vstoupit na trh, a počet úmrtí na předávkování láme všechny rekordy.
Ato i přesto, že na "válku" byl zamerického rozpočtu vynaložen více než 1 bilion dolarů.

Pokud však přísná politika ničení nabídky drog není účinná, existuje nějaký jiný způsob boje proti nim
?

MPSWHe7LEr


V 80. letech 20. století zažívalo Švýcarsko vážnou heroinovou krizi, která vedla k nárůstu kriminality, výskytu HIV a úmrtí na předávkování. Švýcarské úřady se neuchýlily k tvrdým metodám kontroly, ale zavedly "politiku čtyř pilířů": prevence, léčba, snižování škod a teprve poté tresty.

Země otevřela speciální distribuční místa, kde těžce závislí dostávají kvalitní drogy, sterilní jehly a injekce pod lékařským do
hledem.Sociální pracovníci jim pomáhají najít bydlení a řešit další problémy. Více než dvě třetiny všech drogově závislých si najdou nové zaměstnání: už se nemusí starat o to, zda si najdou dávku, a mohou se věnovat běžnému životu.

Díky politice čtyř pilířů ve Švýcarsku
kleslod konce 20. století roční počet lidí, kteří poprvé vyzkoušeli drogu ,o 82 %, počet lidí nakažených virem HIV se snížil sedmkrát a počet úmrtí na předávkování se snížil třikrát.

Existují tedy měkčí způsoby boje, aniž by se zvyšovala kriminalita a aniž by se vynakládaly biliony dolarů na honbu za nedosažitelným cílem. Po desetiletích neúčinných způsobů boje proti drogám nastal čas optimalizovat globální protidrogovou politiku. Prvním krokem může být zvýšení povědomí o problému.
Více informací o fentanylové krizi, která se již rozvinula, naleznete zde.
 
Top