Globální komise pro drogovou politiku nedávno vydala svou nejnovější zprávu o světovém problému drog. Zpráva nastiňuje vnímání veřejnosti a vyzývá k vyvrácení mýtů o psychoaktivních látkách a lidech, kteří je užívají, neboť negativní postoje a iracionální strach zatemňují vědomí běžných občanů i těch, kteří jsou u moci, pokud jde o vypracování účinného a humánního politického programu v této oblasti.
Právědrogofobie a předsudky s ní spojené jsou do značné míry zodpovědné za to, že dnes je dominantním modelem drogové politiky na celém světě prohibice, tj. policejní zákaz.A aby se situace zlepšila a snížila se škodlivost užívání drog, je třeba tento přístup změnit.
Komise je složena z významných veřejných intelektuálů, dvanácti bývalých hlav států, bývalého generálního tajemníka OSN a tří nositelů Nobelovy ceny míru. Již třináctým rokem nás upozorňuje na skutečnost, že politika "války proti drogám" vposledních více než padesáti letech zcela selhala, neboť nebylo dosaženo ani jednoho z jejích cílů, nemluvě o tom, že tyto cíle samy o sobě vyvolávají mnoho otázek.
Právědrogofobie a předsudky s ní spojené jsou do značné míry zodpovědné za to, že dnes je dominantním modelem drogové politiky na celém světě prohibice, tj. policejní zákaz.A aby se situace zlepšila a snížila se škodlivost užívání drog, je třeba tento přístup změnit.
Komise je složena z významných veřejných intelektuálů, dvanácti bývalých hlav států, bývalého generálního tajemníka OSN a tří nositelů Nobelovy ceny míru. Již třináctým rokem nás upozorňuje na skutečnost, že politika "války proti drogám" vposledních více než padesáti letech zcela selhala, neboť nebylo dosaženo ani jednoho z jejích cílů, nemluvě o tom, že tyto cíle samy o sobě vyvolávají mnoho otázek.
Hlavním cílem je svět bez drog. Lidé si v něm užívají své existence a neomezené spotřeby statků a rodinných hodnot v naprosté kapitalistické harmonii sami se sebou, bez pomoci jakýchkoli látek.
Členové komise nás upozorňují na to, že tento cíl je nejen nedosažitelný (to nikdo se zdravým rozumem nepopírá), ale že je ve své podstatě špatný.
Drogy, přesněji řečeno psychoaktivní látky, provázejí člověka po staletí; našim předkům pomáhaly poznávat sebe i okolní svět, vyrovnávat se s bolestí a únavou, komunikovat, zapomínat na zášť a provozovat sex.
Podle některých hypotéz, jako je například notoricky známá teorie Terence McKenny, sehrály tyto látky (konkrétně psilocybinové houby) klíčovou roli při přeměně člověka vzpřímeného v člověka vnímavého. Zda je to pravda, či nikoli, je zatím obtížné ověřit, ale není pochyb o tom, že lidé v průběhu dějin vlastnosti drog studovali, pečlivě je systematizovali a své znalosti předávali z generace na generaci.
Takto tyto látky zaujímaly v lidské kultuře důležité místo. Některé rostliny ovlivňující svět nebo náladu se používaly k rituálním, náboženským a obřadním účelům.
Členové komise nás upozorňují na to, že tento cíl je nejen nedosažitelný (to nikdo se zdravým rozumem nepopírá), ale že je ve své podstatě špatný.
Drogy, přesněji řečeno psychoaktivní látky, provázejí člověka po staletí; našim předkům pomáhaly poznávat sebe i okolní svět, vyrovnávat se s bolestí a únavou, komunikovat, zapomínat na zášť a provozovat sex.
Podle některých hypotéz, jako je například notoricky známá teorie Terence McKenny, sehrály tyto látky (konkrétně psilocybinové houby) klíčovou roli při přeměně člověka vzpřímeného v člověka vnímavého. Zda je to pravda, či nikoli, je zatím obtížné ověřit, ale není pochyb o tom, že lidé v průběhu dějin vlastnosti drog studovali, pečlivě je systematizovali a své znalosti předávali z generace na generaci.
Takto tyto látky zaujímaly v lidské kultuře důležité místo. Některé rostliny ovlivňující svět nebo náladu se používaly k rituálním, náboženským a obřadním účelům.
Pokusy o "boj" srůznými látkami se také objevují již dlouho. V důsledku globálních proměn sociální interakce došlo k mnoha omylům. Tak například počátek modernity, změna konfigurace světa po objevení nových kontinentů Evropany, rozšíření obchodních vztahů - to vše vedlo k tomu, že některé látky, tradiční pro určité regiony, "migrovaly" do jiných zemí, kde byly novinkou.
Tyto výpůjčky byly doprovázeny obavami a legislativními excesy. Například káva a tabák byly v řadě evropských zemí charakterizovány negativně: někde byly tyto novinky přijímány s velkým nadšením, někde s podezřením, někdy tak silným, že se je dokonce snažili zakázat.
Tabák, dovezený Kolumbem z Ameriky v roce 1493, se brzy začal šířit po celé Evropě, ale ne všude byl tento proces pod kontrolou. Například v Osmanské říši, kde se tabák objevil v 16. století a používal se jako lék, se v roce 1633 postoj změnil a sultán Murad IV. zavedl za kouření trest smrti. I zde se však zákaz ukázal jako neúčinný a byl zrušen dalším panovníkem, který místo toho začal obchod s tabákem zdaňovat.
Tyto výpůjčky byly doprovázeny obavami a legislativními excesy. Například káva a tabák byly v řadě evropských zemí charakterizovány negativně: někde byly tyto novinky přijímány s velkým nadšením, někde s podezřením, někdy tak silným, že se je dokonce snažili zakázat.
Tabák, dovezený Kolumbem z Ameriky v roce 1493, se brzy začal šířit po celé Evropě, ale ne všude byl tento proces pod kontrolou. Například v Osmanské říši, kde se tabák objevil v 16. století a používal se jako lék, se v roce 1633 postoj změnil a sultán Murad IV. zavedl za kouření trest smrti. I zde se však zákaz ukázal jako neúčinný a byl zrušen dalším panovníkem, který místo toho začal obchod s tabákem zdaňovat.
V USA byly přijaty první zákony zakazující řadu dalších látek - například Harrisonův zákon z roku 1914 kriminalizoval opiáty a kokain, jejichž užívání bylo v té době velmi rozšířené. V roce 1971 tak prezident Richard Nixon nazval tuto éru "válkou proti drogám".
Počátkem 20. století se také začala rozvíjet propagandistická kampaň, jejímž cílem bylo vyvolat ve společnosti protidrogovou hysterii a na vzedmuté vlně této paranoie přitáhnout nové ekonomické a politické zdroje k udržení aparátu proti drogám.
Protidrogová propagandistická mašinérie, která roztočila svůj setrvačník již ve 30. letech 20. století ve Spojených státech, vytvořila stereotypy, předsudky a obavy, které panují dodnes a které dodnes neztratily svou moc nad naší myslí.
Otcem této propagandy byl Harry Anslinger, muž, který dosáhl vytvoření amerického Federálního úřadu pro narkotika doslova z ničeho. Jeho politickým nástrojem byla drogová hysterie postavená na zjevném rasismu. Boj proti některým látkám byl již tehdy založen na xenofobii. Anslingerova strategie je zřejmá z několika jeho slavných citátů.
Počátkem 20. století se také začala rozvíjet propagandistická kampaň, jejímž cílem bylo vyvolat ve společnosti protidrogovou hysterii a na vzedmuté vlně této paranoie přitáhnout nové ekonomické a politické zdroje k udržení aparátu proti drogám.
Protidrogová propagandistická mašinérie, která roztočila svůj setrvačník již ve 30. letech 20. století ve Spojených státech, vytvořila stereotypy, předsudky a obavy, které panují dodnes a které dodnes neztratily svou moc nad naší myslí.
Otcem této propagandy byl Harry Anslinger, muž, který dosáhl vytvoření amerického Federálního úřadu pro narkotika doslova z ničeho. Jeho politickým nástrojem byla drogová hysterie postavená na zjevném rasismu. Boj proti některým látkám byl již tehdy založen na xenofobii. Anslingerova strategie je zřejmá z několika jeho slavných citátů.
"VeSpojených státech je celkem 100 000 kuřáků marihuany a většina z nich jsou černoši, Hispánci, Filipínci a showmani. Jejich satanská hudba, jazz a swing jsou výsledkem užívání marihuany. Stejná marihuana nutí bílé ženy vyhledávat sexuální intimnosti s černochy, showmany a dalšími. Díky trávě si černoši myslí, že jsou stejně dobří jako bílí muži. Hlavním důvodem pro zákaz marihuany je její vliv na degenerované rasy".
V té době by bylo nemožné získat nemalé finanční prostředky, které Anslinger potřeboval na boj proti marihuaně, aniž by agresivně šířil děsivé mýty o účincích této strašné drogy na člověka: dělá z žen bezuzdné děvky a z mužů vrahy a násilníky.
Iniciátor šílené kampaně však dosáhl svého a získal peníze na vytvoření Úřadu. Na boj proti "nebezpečným drogám" se začalo vyčleňovat stále více rozpočtových prostředků. Hysterie se začala šířit do dalších zemí.
Až do počátku dvacátého století byly pokusy o zákaz a regulaci těchto látek spíše lokální, ale již v roce 1912 byla na první mezinárodní konferenci o opiu v Haagu podepsána úmluva o kontrole výroby morfia, kokainu a jejich derivátů a obchodu s nimi.
Po druhé světové válce, v době další bouřlivé globální proměny, a to i v mezinárodních vztazích, se státy rozhodly tato opatření posílit. Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961 upevnila systém světové protidrogové politiky, který platí dodnes. Zpráva Globální komise konstatuje, že text této dohody používá hystericky zabarvený jazyk, což je ve světovém právu ojedinělý případ.
Iniciátor šílené kampaně však dosáhl svého a získal peníze na vytvoření Úřadu. Na boj proti "nebezpečným drogám" se začalo vyčleňovat stále více rozpočtových prostředků. Hysterie se začala šířit do dalších zemí.
Až do počátku dvacátého století byly pokusy o zákaz a regulaci těchto látek spíše lokální, ale již v roce 1912 byla na první mezinárodní konferenci o opiu v Haagu podepsána úmluva o kontrole výroby morfia, kokainu a jejich derivátů a obchodu s nimi.
Po druhé světové válce, v době další bouřlivé globální proměny, a to i v mezinárodních vztazích, se státy rozhodly tato opatření posílit. Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961 upevnila systém světové protidrogové politiky, který platí dodnes. Zpráva Globální komise konstatuje, že text této dohody používá hystericky zabarvený jazyk, což je ve světovém právu ojedinělý případ.
Jednotná úmluva z roku 1961 například označuje závislost na nelegálních drogách za "vážné zlo" - definici, kterou nenajdeme v žádném jiném mezinárodním dokumentu, ať už jde o dohody o genocidě, otroctví, apartheidu, mučení nebo šíření jaderných zbraní.
Zkušenosti Anslingera a dalších "služebníků lidu", kteří spekulují a zároveň nafukují drogovou fobii, jsou velmi úspěšné: politici vidí, že boj proti takovým "vážným zlům",jako je bílý prášek a zelená tráva, je v boji o volební rating výhodný. Vykřikování nesmyslných hesel typu "Drogy jsou zlo!" patřilo donedávna k povinnému repertoáru všech, kdo chtěli získat moc a získat srdce důvěřivých a vystrašených voličů.
Odborníci zároveň začali v poslední době upozorňovat veřejnost na to, že status látek ("legalizované/zakázané") nemá téměř nic společného s mírou škodlivosti, kterou mohou způsobit zdraví.
Například podle profesora Davida Nutta z Velké Británie je jednou z nejnebezpečnějších drog z hlediska fyziologických účinků a dopadu na sociální chování alkohol, "který zabíjí více lidí než malárie, meningitida, tuberkulóza a horečka dengue dohromady", a přesto je ve většině zemí legální.
V roce 2009 vydal David Nutt svůj slavný žebříček škodlivých látek založený na analýze velkého množství vědeckých dat. Zpráva Globální komise obsahuje tabulku s těmito výsledky a jasně ukazuje, že úroveň mezinárodní regulace spotřeby látek a obchodu s nimi je zcela náhodná a nijak nesouvisí s jejich potenciální škodlivostí.
Zkušenosti Anslingera a dalších "služebníků lidu", kteří spekulují a zároveň nafukují drogovou fobii, jsou velmi úspěšné: politici vidí, že boj proti takovým "vážným zlům",jako je bílý prášek a zelená tráva, je v boji o volební rating výhodný. Vykřikování nesmyslných hesel typu "Drogy jsou zlo!" patřilo donedávna k povinnému repertoáru všech, kdo chtěli získat moc a získat srdce důvěřivých a vystrašených voličů.
Odborníci zároveň začali v poslední době upozorňovat veřejnost na to, že status látek ("legalizované/zakázané") nemá téměř nic společného s mírou škodlivosti, kterou mohou způsobit zdraví.
Například podle profesora Davida Nutta z Velké Británie je jednou z nejnebezpečnějších drog z hlediska fyziologických účinků a dopadu na sociální chování alkohol, "který zabíjí více lidí než malárie, meningitida, tuberkulóza a horečka dengue dohromady", a přesto je ve většině zemí legální.
V roce 2009 vydal David Nutt svůj slavný žebříček škodlivých látek založený na analýze velkého množství vědeckých dat. Zpráva Globální komise obsahuje tabulku s těmito výsledky a jasně ukazuje, že úroveň mezinárodní regulace spotřeby látek a obchodu s nimi je zcela náhodná a nijak nesouvisí s jejich potenciální škodlivostí.
To je podle komise jeden z hlavních problémů, který ukazuje na nutnost přehodnotit neúčinnou a nehumánní drogovou politiku.
Dokud lidé nezačnou kriticky přemýšlet o svých iracionálních obavách - dokud se debata o "látkách" a těch, kdo je užívají, neočistí od hysterického dědictví 30. let minulého století - nemůžeme vést dospělou a seriózní diskusi o různých alternativách v této oblasti.
Mezi ně patří dekriminalizace užívání a držení drog a legalizace drog, tedy převedení kontroly nad drogovými trhy ze zločineckých skupin na stát.
Komisaři věnují zvláštní pozornost jazyku, který při diskusi o problému používáme, protože právě jazyk určuje naše myšlení a vnímání reality. Není to tak dávno, co se lidem užívajícím drogy říkalo "zvířata", "zombie", "sráči"a další výrazy - a to byla společenská norma.
Hlavním cílem a záměrem těch, kteří takovou lexikální volbu provádějí, je samozřejmě dehumanizovat "feťáky", udržovat o nich negativní veřejné mínění. Vdůsledku toho mohou být zabíjeni (vezměme si alespoň takový zrůdný atavismus, jako je trest smrti za drogové zločiny v řadě zemí nebo otřesná situace na Filipínách, kdy na výzvu prezidenta Duterteho bylo bez soudu zabito asi 14 000 lidí podezřelých z užívání nelegálních látek), mučeni, unášeni a drženi v "odvykacích"centrech.
Lze natočit televizní reportáže o zátazích v nevěstincích, kde se občas objevují polonahé ženy bez jejich souhlasu apod.
Dokud lidé nezačnou kriticky přemýšlet o svých iracionálních obavách - dokud se debata o "látkách" a těch, kdo je užívají, neočistí od hysterického dědictví 30. let minulého století - nemůžeme vést dospělou a seriózní diskusi o různých alternativách v této oblasti.
Mezi ně patří dekriminalizace užívání a držení drog a legalizace drog, tedy převedení kontroly nad drogovými trhy ze zločineckých skupin na stát.
Komisaři věnují zvláštní pozornost jazyku, který při diskusi o problému používáme, protože právě jazyk určuje naše myšlení a vnímání reality. Není to tak dávno, co se lidem užívajícím drogy říkalo "zvířata", "zombie", "sráči"a další výrazy - a to byla společenská norma.
Hlavním cílem a záměrem těch, kteří takovou lexikální volbu provádějí, je samozřejmě dehumanizovat "feťáky", udržovat o nich negativní veřejné mínění. Vdůsledku toho mohou být zabíjeni (vezměme si alespoň takový zrůdný atavismus, jako je trest smrti za drogové zločiny v řadě zemí nebo otřesná situace na Filipínách, kdy na výzvu prezidenta Duterteho bylo bez soudu zabito asi 14 000 lidí podezřelých z užívání nelegálních látek), mučeni, unášeni a drženi v "odvykacích"centrech.
Lze natočit televizní reportáže o zátazích v nevěstincích, kde se občas objevují polonahé ženy bez jejich souhlasu apod.
Komisaři doporučují, abychom si my, a zejména média a politici, dávali pozor na používaný jazyk.
Jestliže slovo "narkoman" slušní lidé již mnoho let nepoužívají, komise navrhuje jít ještě dál a opustit termín "uživatel drog" a nahradit ho termínem "člověk, který užívá drogy", kde syntakticky i sémanticky je hlavním slovem "člověk".
Zpráva také upozorňuje na to, že stigmatizující jazyk postihuje i lidi, kteří sami drogy užívají, a zejména ty, kteří jsou na nich závislí. Tím, že jsou fixováni na "stigma"vnucené společností, přestávají věřit ve vlastní síly, začínají se považovat za nic, za "otroky"drog, a tím ztrácejí sílu k dosažení svých cílů a především odmítají přijmout jakákoli opatření, aby se drogové závislosti zbavili.
Výsledkem je začarovaný kruh: tím, že společnost vyzývá k"nulové toleranci"vůči "drogově závislým" a k tomu, abyje nepovažovala za lidi, dokud "neporazí"svou "škodlivou vášeň", sama vytváří prostředí, v němž je pro lidi mnohem těžší nabýt sílu, vyhledat pomoc a něco změnit.
Jestliže slovo "narkoman" slušní lidé již mnoho let nepoužívají, komise navrhuje jít ještě dál a opustit termín "uživatel drog" a nahradit ho termínem "člověk, který užívá drogy", kde syntakticky i sémanticky je hlavním slovem "člověk".
Zpráva také upozorňuje na to, že stigmatizující jazyk postihuje i lidi, kteří sami drogy užívají, a zejména ty, kteří jsou na nich závislí. Tím, že jsou fixováni na "stigma"vnucené společností, přestávají věřit ve vlastní síly, začínají se považovat za nic, za "otroky"drog, a tím ztrácejí sílu k dosažení svých cílů a především odmítají přijmout jakákoli opatření, aby se drogové závislosti zbavili.
Výsledkem je začarovaný kruh: tím, že společnost vyzývá k"nulové toleranci"vůči "drogově závislým" a k tomu, abyje nepovažovala za lidi, dokud "neporazí"svou "škodlivou vášeň", sama vytváří prostředí, v němž je pro lidi mnohem těžší nabýt sílu, vyhledat pomoc a něco změnit.
Dokud budou postoje veřejnosti k tomuto problému stejné, nebudeme schopni změnit drogovou politiku. A my bychom ji velmi rádi změnili, aby naše soužití s návykovými látkami bylo opět klidné a produktivní a aby se kontrola nad trhem přesunula z rukou drogové mafie do rukou států.
Vražedná a nesmyslná "válka" proti drogám musí skončit a je třeba hledat způsoby její regulace, založené na vědeckých důkazech a zdravém rozumu, a ne podléhat hysterii a politické manipulaci. Všechno má svůj čas a místo a můžeme s jistotou říci, že místo a čas na vyvrácení mýtů o drogách je tady a teď.
Vražedná a nesmyslná "válka" proti drogám musí skončit a je třeba hledat způsoby její regulace, založené na vědeckých důkazech a zdravém rozumu, a ne podléhat hysterii a politické manipulaci. Všechno má svůj čas a místo a můžeme s jistotou říci, že místo a čas na vyvrácení mýtů o drogách je tady a teď.
Last edited:
