Na počátku devatenáctého století se v Evropě začalo opium používat pro zábavu. Nejprve bylo módní mezi smetánkou a bohémou, poté se podobně jako kokain stalo oblíbeným mezi masami. Velkou roli v širokém rozšíření těchto látek sehrály protialkoholní zákony, které byly přijaty v Británii a USA, a katalyzátorem zákazu opiátů byla nenávist migrujících dělníků z Číny.
O tom a mnohém dalším v druhé části našeho dlouhého eseje o historii opia, která je věnována osudům této hlavní drogy v 19. a na počátku 20. století.
Od lékáren k masám
V polovině 19. století se o závislosti na opiátech začalo mluvit i v Evropě. Již v minulém století se v lékopisech západních zemí objevily "černé" nebo "lancasterské" kapky, které svou opiovou aktivitou laudanum daleko předčily. A v roce 1804 německý lékárník Friedrich Sertürner izoloval z opia jeho "účinnou látku" - "opium neboli kyselinu mekonickou", kterou pojmenoval morfin podle řeckého boha spánku. Byl to morfin, první alkaloid získaný v nejčistší formě z rostlin. Název "morfin" mu později dal francouzský chemik Joseph Louis Gay-Lussac.
Při studiu svého dítěte Serturner identifikoval a popsal dva zásadně důležité rysy chronického užívání morfinu: Dva z nich se zabývaly"touhou po droze", tedy psychickou závislostí, a "získanou imunitou vůči droze", tedy tolerancí. Závislost na morfinu se však ještě půl století nerozšířila.
O tom a mnohém dalším v druhé části našeho dlouhého eseje o historii opia, která je věnována osudům této hlavní drogy v 19. a na počátku 20. století.
Od lékáren k masám
V polovině 19. století se o závislosti na opiátech začalo mluvit i v Evropě. Již v minulém století se v lékopisech západních zemí objevily "černé" nebo "lancasterské" kapky, které svou opiovou aktivitou laudanum daleko předčily. A v roce 1804 německý lékárník Friedrich Sertürner izoloval z opia jeho "účinnou látku" - "opium neboli kyselinu mekonickou", kterou pojmenoval morfin podle řeckého boha spánku. Byl to morfin, první alkaloid získaný v nejčistší formě z rostlin. Název "morfin" mu později dal francouzský chemik Joseph Louis Gay-Lussac.
Při studiu svého dítěte Serturner identifikoval a popsal dva zásadně důležité rysy chronického užívání morfinu: Dva z nich se zabývaly"touhou po droze", tedy psychickou závislostí, a "získanou imunitou vůči droze", tedy tolerancí. Závislost na morfinu se však ještě půl století nerozšířila.
Jedním z jejích předpokladů byla móda psychoaktivních látek, která se v první polovině 19. století rozšířila mezi evropskou intelektuální elitou a bohémou. Ve Velké Británii si oblíbili laudanum a opiové pilulky, ve Francii dávali přednost hašiši.
Manifestem anglické opiové závislosti se stala autobiografie spisovatele Thomase de Quinceyho (1785-1859) "Zpověď anglického opiového jedlíka" (Confessions of an English Opium-Eater, 1822).
Kniha, napsaná brilantním stylem, barvitě líčila opiové snění a halucinace a měla velký vliv na fascinaci evropské elity drogami.
"...To byl všelék na všechna lidská neštěstí, to bylo tajemství štěstí, o němž se filozofové přeli po staletí, a to tajemství jsem získal okamžitě: teď se štěstí dalo koupit za peníz a vešlo se do kapsy u vesty, teď se dalo zašpuntovat v láhvi a nosit s sebou poslušnou rozkoš a galony klidu duše se daly vozit poštovními kočáry." (s. 5).
De Quincey se prohlásil za proroka "opiové církve", což mu nebránilo v tom, aby popsal účinky dlouhodobého požívání laudana.
"...Úžas ze mě vyprchal a zanechal ve mně ani ne tak pocit hrůzy, jako spíš nenávisti a znechucení.Nad tímto řádem hrozeb, trestů a tajných žalářů vládla nekonečnost a věčnost, která mě téměř přiváděla k šílenství. Dříve to byla jen morální a duševní muka, ale teď mě bolelo i tělo: trápili ho oškliví ptáci, hadi, krokodýli a z těch jsem podstupoval zvláštní muka. Prokletý krokodýl ve mně vzbuzoval strach víc než kterýkoli jiný. Byl jsem odsouzen žít s ním po staletí".
De Quincey a opiové války ovlivnily také členy "Hašišového klubu", který ve 40. letech 19. století vytvořil za kanálem La Manche psychiatr Moreau de Tours. Pobyt v něm s pařížskou bohémou byl považován za znamení vyvolenosti. Navštěvovali jej Eugène Delacroix, Theophile Gautier, Charles Baudelaire, Alexandre Dumas, Honoré de Balzac a Victor Hugo. Ačkoli hlavní atrakcí salonu byl alžírský davamesk, pikantní marmeláda na bázi hašiše, členové klubu experimentovali také s opiáty.
Gautier tak popsal svou zkušenost s kouřením máku a Baudelaire v "Umělém ráji" srovnával účinky opojení hašišem a opiem.Podle jeho názoru bylo první z nich mnohem nebezpečnější, ačkoli obojí považoval za ztělesnění "ducha temnoty",který zotročuje lidskou rasu.
Všechny tyto experimenty s psychoaktivními látkami však byly výsadou elity a na život běžných Evropanů a Američanů měly jen malý vliv. Problematické užívání látek se skutečně rozšířilo v důsledku omezení prodeje alkoholu a válek: krymského tažení, pak prusko-francouzské války, občanské války v USA.
V roce 1840 byly na pozadí boje proti chartismu v Británii přijaty tvrdé zákony omezující prodej alkoholu, především ginu, který byl od 18. století hlavním prostředkem zapomnění pro anglické nižší vrstvy. Proletariát však rychle našel východisko a útěchu v opiových tabletách, které se staly podstatně levnějšími než alkohol.
Do roku 1859 se v Anglii spotřebovalo 61 000 liber opia (více než 27,5 tuny).Podle některých odhadů tuto drogu pravidelně konzumovalo asi 5 % obyvatel země.
V roce 1840 byly na pozadí boje proti chartismu v Británii přijaty tvrdé zákony omezující prodej alkoholu, především ginu, který byl od 18. století hlavním prostředkem zapomnění pro anglické nižší vrstvy. Proletariát však rychle našel východisko a útěchu v opiových tabletách, které se staly podstatně levnějšími než alkohol.
Do roku 1859 se v Anglii spotřebovalo 61 000 liber opia (více než 27,5 tuny).Podle některých odhadů tuto drogu pravidelně konzumovalo asi 5 % obyvatel země.
V roce 1853 vynalezli Brit Wood a Francouz Pravas injekční stříkačku a injekční jehlu a morfin - přesněji roztok jeho hydrochloridové soli, morfinu - se začal aktivně používat k anestezii při chirurgických operacích. K prvnímu masovému použití léku v chirurgii došlo na polích krymského tažení v letech 1853-1856.
Ve Spojených státech vedlo rozsáhlé používání morfinových injekcí v lazaretech během občanské války ke vzniku "vojenské nemoci" - závislosti na morfinu, která postihla více než 400 tisíc lidí.
Vojáci v bojových podmínkách si pro uklidnění a uvolnění aplikovali morfin. Podle některých zpráv se téměř polovina německých vojáků a důstojníků, kteří se účastnili prusko-francouzské války v letech 1870-1871, stala závislými na morfinu.
Ve Spojených státech vedlo rozsáhlé používání morfinových injekcí v lazaretech během občanské války ke vzniku "vojenské nemoci" - závislosti na morfinu, která postihla více než 400 tisíc lidí.
Vojáci v bojových podmínkách si pro uklidnění a uvolnění aplikovali morfin. Podle některých zpráv se téměř polovina německých vojáků a důstojníků, kteří se účastnili prusko-francouzské války v letech 1870-1871, stala závislými na morfinu.
Obliba morfinu byla způsobena také tím, že se na rozdíl od opia nevěřilo, že je návykový. Jelikož se opium v Evropě buď jedlo, nebo se užívalo ve formě kapek, závislost, kterou způsobovalo, se přičítala zvláštnostem žaludku. A předpokládalo se, že podkožní injekce morfinu zabrání vzniku závislosti na této látce.
Proto se používal mimo jiné k léčbě závislosti na opiu a alkoholismu. Tato mylná představa způsobila značné rozšíření morfinomanie neboli morfinismu, zejména mezi ženami a zdravotníky.
Proto se používal mimo jiné k léčbě závislosti na opiu a alkoholismu. Tato mylná představa způsobila značné rozšíření morfinomanie neboli morfinismu, zejména mezi ženami a zdravotníky.
"Morfinista, který užívá drogu s jídlem, se snáze léčí než ten, kdo si ji aplikuje injekčně. Často je jedinou cestou fyzické násilí. Vím o případu, kdy mladého lékaře, který si morfin aplikoval injekčně, bylo možné vyléčit pouze tím, že ho na více než týden zavřeli do místnosti. Bránil se jako šílenec, škrábal nehty po stěnách, plakal a křičel, nic nejedl, nemohl spát, trpěl průjmem atd. Nakonec se po několika dnech nemilosrdného věznění cítil lépe, začal spát a jíst"
- napsal bavorský toxikolog Hermann von Beck.
- napsal bavorský toxikolog Hermann von Beck.
Současně rostl rozsah závislosti na opiu. Ve druhé polovině 19. století se ve Spojených státech závratnou rychlostí stavěly železnice a na těchto stavbách se masově využívali čínští kuliové. Hostující dělníci z Nebeské říše s sebou přirozeně přinášeli návyk na kouření opia. První kuřárny byly otevřeny v čínské čtvrti v San Francisku, následovaly podobné podniky v New Yorku.
Již v roce 1875 však byl v San Francisku vydán první místní zákon, který zakazoval provozování a návštěvu kuřáren. Stejnějako o sto let dříve v samotné Číně se však toto opatření ukázalo jako neúčinné.
První opatření proti šíření opia ve Státech nebyla motivována ani tak obavami o veřejnou morálku, jako spíše rostoucí xenofobií vůči přistěhovalcům z Číny.
Po občanské válce byly v zemi již silné rasistické a nacionalistické předsudky a později se k nim přidaly i ekonomické důvody.
Již v roce 1875 však byl v San Francisku vydán první místní zákon, který zakazoval provozování a návštěvu kuřáren. Stejnějako o sto let dříve v samotné Číně se však toto opatření ukázalo jako neúčinné.
První opatření proti šíření opia ve Státech nebyla motivována ani tak obavami o veřejnou morálku, jako spíše rostoucí xenofobií vůči přistěhovalcům z Číny.
Po občanské válce byly v zemi již silné rasistické a nacionalistické předsudky a později se k nim přidaly i ekonomické důvody.
Dne 10. května 1869 byla v Utahu za přítomnosti amerických vládních představitelů a velkého zástupu dělníků slavnostně zatlučena poslední berla z ryzího zlata do pražce, kterým byla dokončena stavba První transkontinentální železnice.
Asi pět tisíc stavebních dělníků, z nichž dvě třetiny tvořili Kuliové, zvyklí na extrémně těžkou práci za 30-35 dolarů měsíčně (530-640 dolarů v dnešních penězích), zůstalo přes noc bez práce. Z této mizerné mzdy se jim ještě podařilo ušetřit až 20 dolarů měsíčně. To znamená, že lidé byli ochotni pracovat doslova za almužnu.
Mezitím na Divokém západě prakticky neexistovala žádná jiná práce. To nemohlo neovlivnit postoj bílých Američanů ke včerejším kolegům zpoza oceánu. Co se z toho stalo, krásně ilustrují Dopisy Číňana Marka Twaina.
V jednom z nich je popsáno, jak hlavní postavu A-Sun-hee ,čerstvého čínského přistěhovalce do Států, napadnou bílí zločinci se zlým psem. Klasik americké literatury zachrání svou postavu před smrtí díky zásahu starostlivého kolemjdoucího.
"Kolemjdoucí, který přivedl policisty, se pak těch mladíků zeptal, proč se ke mně chovali tak nelidsky, ale ti mu řekli, ať se mu neplete do řemesla. Tihle zatracení Číňané přišli do Ameriky, aby brali slušným bělochům chleba od úst - prohlásili, a když se snažíme hájit svá zákonná práva, najdou se lidé, kteří si z toho dělají báchorky."
Mnozí další neunikli. V témže roce 1869 došlo v San Francisku k rasistickým pogromům na Asiaty.
Apoteózou protičínské xenofobie ve Spojených státech na legislativní úrovni byl "zákon o vyloučení Číňanů" přijatý Kongresem v roce 1882, který zakazoval jejich imigraci a naturalizaci. A na společenské úrovni - masakr v Rock Springs ve Wyomingu v září 1885. Tehdy bylo několik desítek čínských kuliů zabito bílými dělníky kvůli pracovnímu sporu v dolech.
Xenofobie byla vedle puritánské prudérie jedním z předpokladů, aby se USA později staly vlajkovou lodí celosvětové protidrogové kampaně.
Kouření opia se šířilo i v evropských metropolích. Postoj veřejnosti k nim byl již chladný, ale ještě nedosáhl bodu zákazu. "Existujídoupata pro kuřáky opia, kde si lze koupit zapomnění. Existujístrašná hnízda, kde se vzpomínky na staré hříchy mohou utopit v šílenství nových hříchů" - tak popsal tato horká místa v Londýně Oscar Wilde v Portrétu Doriana Graye.
Mnozí další neunikli. V témže roce 1869 došlo v San Francisku k rasistickým pogromům na Asiaty.
Apoteózou protičínské xenofobie ve Spojených státech na legislativní úrovni byl "zákon o vyloučení Číňanů" přijatý Kongresem v roce 1882, který zakazoval jejich imigraci a naturalizaci. A na společenské úrovni - masakr v Rock Springs ve Wyomingu v září 1885. Tehdy bylo několik desítek čínských kuliů zabito bílými dělníky kvůli pracovnímu sporu v dolech.
Xenofobie byla vedle puritánské prudérie jedním z předpokladů, aby se USA později staly vlajkovou lodí celosvětové protidrogové kampaně.
Kouření opia se šířilo i v evropských metropolích. Postoj veřejnosti k nim byl již chladný, ale ještě nedosáhl bodu zákazu. "Existujídoupata pro kuřáky opia, kde si lze koupit zapomnění. Existujístrašná hnízda, kde se vzpomínky na staré hříchy mohou utopit v šílenství nových hříchů" - tak popsal tato horká místa v Londýně Oscar Wilde v Portrétu Doriana Graye.
Rána pro závislost na kokainu a heroinu
V roce 1868 bylo v Anglii zakázáno užívat opium bez lékařského předpisu. Zůstalo však na volném trhu a soukromí lékaři v tichosti vypisovali pacientům recepty.
Na Mezinárodní konferenci o opiu v roce 1880 bylo zneužívání omamných látek uznáno jako nemoc zvaná závislost. Začalo hledání léků na toto nové postižení. O jednom z nich se nějakou dobu uvažovalo krátce před objevením stimulantu kokainu. Zejména Sigmund Freud navrhoval léčit jím morfinismus.
Ve Spojených státech amerických vynalezl lékárník John Pemberton, veterán z občanské války, který trpěl "vojenskou nemocí", pro její léčbu nápoj na bázi výtažků z koky a kolových ořechů, který nazval Coca-Cola. Brzy se však ukázalo, že kokain je také návykový.
V roce 1868 bylo v Anglii zakázáno užívat opium bez lékařského předpisu. Zůstalo však na volném trhu a soukromí lékaři v tichosti vypisovali pacientům recepty.
Na Mezinárodní konferenci o opiu v roce 1880 bylo zneužívání omamných látek uznáno jako nemoc zvaná závislost. Začalo hledání léků na toto nové postižení. O jednom z nich se nějakou dobu uvažovalo krátce před objevením stimulantu kokainu. Zejména Sigmund Freud navrhoval léčit jím morfinismus.
Ve Spojených státech amerických vynalezl lékárník John Pemberton, veterán z občanské války, který trpěl "vojenskou nemocí", pro její léčbu nápoj na bázi výtažků z koky a kolových ořechů, který nazval Coca-Cola. Brzy se však ukázalo, že kokain je také návykový.
V roce 1874 syntetizoval anglický chemik Alder Wright nový derivát morfinu, diacetylmorfin. V té době tento objev nevzbudil velkou pozornost. Na samém konci století se však o tuto látku začal zajímat německý chemik Felix Hoffmann, který předtím pro farmaceutickou společnost Bayer vyvinul analgetikum známé jako aspirin.
Diacetylmorfin, neboli, jak ho Hoffmann nazýval, diamorfin, na rozdíl od svého stále více odiózního "tatínka"vyvolával relativně klidnou euforii s minimálními poruchami chování a intelektu. A nezdálo se, že by byl návykový. Rozhodli se ho tedy používat k léčbě závislosti na morfinu a také jako lék proti kašli pro děti. A v roce 1898 si Bayer nechal patentovat a uvedl na trh nový lék - heroin.
Podle jedné z verzí dostal lék tento název proto, že se věřilo, že dokáže "hrdinsky"bojovat s celou řadou neduhů. Podle jiné verze, když byl lék testován na zaměstnancích firmy, povzbudil je natolik, že si mysleli, že jsou "hrdinové".
Diacetylmorfin, neboli, jak ho Hoffmann nazýval, diamorfin, na rozdíl od svého stále více odiózního "tatínka"vyvolával relativně klidnou euforii s minimálními poruchami chování a intelektu. A nezdálo se, že by byl návykový. Rozhodli se ho tedy používat k léčbě závislosti na morfinu a také jako lék proti kašli pro děti. A v roce 1898 si Bayer nechal patentovat a uvedl na trh nový lék - heroin.
Podle jedné z verzí dostal lék tento název proto, že se věřilo, že dokáže "hrdinsky"bojovat s celou řadou neduhů. Podle jiné verze, když byl lék testován na zaměstnancích firmy, povzbudil je natolik, že si mysleli, že jsou "hrdinové".
V prvním desetiletí 20. století byla droga široce používána jako účinná náhrada morfinu, dokud si lékaři a lékárníci nezačali všímat, že někteří pacienti užívají nadměrné množství heroinu jako léku proti kašli. Tehdy se ukázalo, že syntetický heroin se v játrech rozkládá na svůj zákeřný prekurzor, morfin. Kruh se uzavřel.