Kavalakton
Kavalaktony jsou třídou laktonových sloučenin obsažených především v rostlině kava kava (Piper methysticum). Kromě toho je lze nalézt také v rostlině Alpinia Zerumbet [1]. Tato třída sloučenin je příčinou psychoaktivních vlastností kavy, o kterých se Evropa dozvěděla v 18. století [2]. Informace o této rostlině jsem se poprvé dozvěděl z prací amerického chemika Alexandra Shulgina, který byl jedním z průkopníků ve studiu vlastností této rostliny.
Existuje celkem 6 hlavních kavalaktonů: - Kavain, 7,8-dihydrokavain.
- Methylsticin
- 7,8-dihydrometystycin
- Yangonin
- Desmethoxyangonin.
Vlastnosti
Účinné látky byly studovány pro své analgetické vlastnosti. Při perorálním podání vykazují kavain a dihydrokavain nejkratší dobu vstřebávání, vrchol účinku dosahuje maximálně 10 minut po konzumaci. Methysticin a dihydromethysticin jsou silnější, ale maximální účinek se projevuje až 45 minut po požití. Společně mají tyto látky synergický účinek [3]. Kromě analgetických vlastností byly ve studii Alexandra Shulgina z roku 1973 zjištěny také antimykotické a antikonvulzivní účinky.
Co nám však o kávě říká moderní věda? Vědci prokázali, že hlavní účinek kavalaktonů pochází z toho, že jsou ligandy receptorů GABA-A [4, 5, 6]. Studie z roku 2007 však naznačuje, že se neomezuje pouze na GABA. Ukázalo se, že je. V článku z roku 2012 pracovníci italské Národní rady pro výzkum ukázali, že jedna ze sloučenin kavy, jangonin, je ligandem CB-1 endokanabinoidního receptoru (ne tak silným jako THC, ale přece). Je však třeba poznamenat, že tato práce byla provedena pouze in vitro, takže je zapotřebí dalšího výzkumu, který by potvrdil, že se psychoaktivní kanabimimetické účinky projevují i u lidí. V praxi lidé konzumují asi desetkrát více jangoninu, než bylo jednorázově zkoumáno, takže přesto lze účinky na CB-1 považovat za docela pravděpodobné [7]. Další zajímavostí je, že kavalaktony jsou inhibitory MAO srovnatelné účinnosti s kurkuminem, který byl ve studii zvolen jako referenční [8]. To může vysvětlovat jejich aktivitu proti depresi.
Aplikace
Kromě rekreačního využití se kava prosadila i jako léčivý prostředek. Ačkoli ve studiích o mechanismu účinku tohoto alkaloidu panují určité nejasnosti, ve studiích o účincích kavy na některá onemocnění již existují zajímavé a potvrzené informace. Jak jste si všimli v předchozí části, kavalaktony mají protiúzkostné účinky. Proč toho nevyužít při skutečném onemocnění, které je spojeno s úzkostí? Nejstarší práce, kterou jsem našel, pochází z roku 2009. Ukazuje, že extrakt z kavy je bezpečnou a účinnou léčbou deprese a generalizované úzkostné poruchy (při konzumaci maximálně 250 mg kavalaktonů denně) [9]. Následné studie (včetně dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie) potvrdily terapeutickou účinnost této rostliny, přičemž se zmiňují o tom, že tato účinnost je srovnatelná s účinností buspironu a opipramolu [10, 11, 12].
Omezení
Navzdory pozitivním vlastnostem kavy existují i negativní účinky této rostliny. Vzhledem k tomu, že některé kavalaktony jsou inhibitory MAO, nelze je užívat společně s antidepresivy kvůli riziku vzniku serotoninového syndromu, který může být smrtelný. Také by se kava neměla konzumovat společně se sýrem, protože hrozí riziko tyraminového syndromu. Kromě toho kavalaktony škodí játrům. Ve vzácných případech může mít extrakt z kavy silný hepatotoxický účinek [13, 14, 15]. Kultivary doporučované pro tradiční použití obsahují méně flavokavinů, které jsou toxické pro játra. Sběr kořenů z rostlin mladších než 5 let se nedoporučuje.
Tradiční použití
Alexander Shulgin uvádí, že kava byla používána jako povzbuzující nápoj, který byl běžnou součástí společenského života, podobně jako káva v naší kultuře. Při obřadu lidé zkřížili nohy před sebou a seděli v opojném stavu. Jsou dobře zdokumentovány dva způsoby přípravy nápoje [16].
Metoda Tonga
Při této metodě lidé nejprve žvýkali kořeny rostliny tak, aby je rozdrtili, přičemž se co nejvíce vyhýbali kontaktu slin s dužinou a vyhýbali se jejímu polykání. Poté se rozžvýkaný materiál namočil do vody a vyluhoval. Poté se tekutina scedila a byla připravena ke konzumaci. Osoba, která rostlinu žvýkala, pociťovala znecitlivění jazyka a dlouhodobou ztrátu chuti. Popis účinků po konzumaci byl podobný silnému alkoholovému opojení.
Misionáři však tuto metodu zakázali kvůli její nehygieničnosti. Nejdůležitější částí rituálu je přidání vody do hmoty. Hotový nápoj se podává každé osobě zvlášť, přičemž se každý oslovuje jménem; na Samoi se k tomuto účelu používají speciální jména, která se mimo tento obřad nepoužívají. Po obdržení nápoje osoba tleskne rukama a vylije malé množství kavy bohům a poté vypije zbytek.
Metoda Fidži
Tento postup je v dnešní době běžnější. Spočívá v mechanickém rozmělnění kořene, při kterém se zvlhčuje vodou. Vzniklá kaše se pak vyluhuje ve vodě. Při použití této metody jsou psychoaktivní účinky pociťovány méně, převažují tonizující a protiúzkostné účinky. Shulgin předpokládá, že enzymy slin mohou způsobit přeměnu účinných látek kavy, což by přispělo k psychoaktivním účinkům popsaným při použití metody používané v království Tonga.
Závěr
Přes veškerou atraktivitu kavalaktonů a kavy není snadné kořen této rostliny koupit. V některých státech a zemích Evropy jsou omamné papričky zařazeny na seznam vysoce účinných a jedovatých látek, což následně zakazuje jejich použití v doplňcích stravy. Zcela legálně se však můžete vydat na obřad kavy na ostrovech Fidži, kde proběhne v souladu se všemi tradicemi.
Co nám však o kávě říká moderní věda? Vědci prokázali, že hlavní účinek kavalaktonů pochází z toho, že jsou ligandy receptorů GABA-A [4, 5, 6]. Studie z roku 2007 však naznačuje, že se neomezuje pouze na GABA. Ukázalo se, že je. V článku z roku 2012 pracovníci italské Národní rady pro výzkum ukázali, že jedna ze sloučenin kavy, jangonin, je ligandem CB-1 endokanabinoidního receptoru (ne tak silným jako THC, ale přece). Je však třeba poznamenat, že tato práce byla provedena pouze in vitro, takže je zapotřebí dalšího výzkumu, který by potvrdil, že se psychoaktivní kanabimimetické účinky projevují i u lidí. V praxi lidé konzumují asi desetkrát více jangoninu, než bylo jednorázově zkoumáno, takže přesto lze účinky na CB-1 považovat za docela pravděpodobné [7]. Další zajímavostí je, že kavalaktony jsou inhibitory MAO srovnatelné účinnosti s kurkuminem, který byl ve studii zvolen jako referenční [8]. To může vysvětlovat jejich aktivitu proti depresi.
Aplikace
Kromě rekreačního využití se kava prosadila i jako léčivý prostředek. Ačkoli ve studiích o mechanismu účinku tohoto alkaloidu panují určité nejasnosti, ve studiích o účincích kavy na některá onemocnění již existují zajímavé a potvrzené informace. Jak jste si všimli v předchozí části, kavalaktony mají protiúzkostné účinky. Proč toho nevyužít při skutečném onemocnění, které je spojeno s úzkostí? Nejstarší práce, kterou jsem našel, pochází z roku 2009. Ukazuje, že extrakt z kavy je bezpečnou a účinnou léčbou deprese a generalizované úzkostné poruchy (při konzumaci maximálně 250 mg kavalaktonů denně) [9]. Následné studie (včetně dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie) potvrdily terapeutickou účinnost této rostliny, přičemž se zmiňují o tom, že tato účinnost je srovnatelná s účinností buspironu a opipramolu [10, 11, 12].
Omezení
Navzdory pozitivním vlastnostem kavy existují i negativní účinky této rostliny. Vzhledem k tomu, že některé kavalaktony jsou inhibitory MAO, nelze je užívat společně s antidepresivy kvůli riziku vzniku serotoninového syndromu, který může být smrtelný. Také by se kava neměla konzumovat společně se sýrem, protože hrozí riziko tyraminového syndromu. Kromě toho kavalaktony škodí játrům. Ve vzácných případech může mít extrakt z kavy silný hepatotoxický účinek [13, 14, 15]. Kultivary doporučované pro tradiční použití obsahují méně flavokavinů, které jsou toxické pro játra. Sběr kořenů z rostlin mladších než 5 let se nedoporučuje.
Tradiční použití
Alexander Shulgin uvádí, že kava byla používána jako povzbuzující nápoj, který byl běžnou součástí společenského života, podobně jako káva v naší kultuře. Při obřadu lidé zkřížili nohy před sebou a seděli v opojném stavu. Jsou dobře zdokumentovány dva způsoby přípravy nápoje [16].
Metoda Tonga
Při této metodě lidé nejprve žvýkali kořeny rostliny tak, aby je rozdrtili, přičemž se co nejvíce vyhýbali kontaktu slin s dužinou a vyhýbali se jejímu polykání. Poté se rozžvýkaný materiál namočil do vody a vyluhoval. Poté se tekutina scedila a byla připravena ke konzumaci. Osoba, která rostlinu žvýkala, pociťovala znecitlivění jazyka a dlouhodobou ztrátu chuti. Popis účinků po konzumaci byl podobný silnému alkoholovému opojení.
Misionáři však tuto metodu zakázali kvůli její nehygieničnosti. Nejdůležitější částí rituálu je přidání vody do hmoty. Hotový nápoj se podává každé osobě zvlášť, přičemž se každý oslovuje jménem; na Samoi se k tomuto účelu používají speciální jména, která se mimo tento obřad nepoužívají. Po obdržení nápoje osoba tleskne rukama a vylije malé množství kavy bohům a poté vypije zbytek.
Metoda Fidži
Tento postup je v dnešní době běžnější. Spočívá v mechanickém rozmělnění kořene, při kterém se zvlhčuje vodou. Vzniklá kaše se pak vyluhuje ve vodě. Při použití této metody jsou psychoaktivní účinky pociťovány méně, převažují tonizující a protiúzkostné účinky. Shulgin předpokládá, že enzymy slin mohou způsobit přeměnu účinných látek kavy, což by přispělo k psychoaktivním účinkům popsaným při použití metody používané v království Tonga.
Závěr
Přes veškerou atraktivitu kavalaktonů a kavy není snadné kořen této rostliny koupit. V některých státech a zemích Evropy jsou omamné papričky zařazeny na seznam vysoce účinných a jedovatých látek, což následně zakazuje jejich použití v doplňcích stravy. Zcela legálně se však můžete vydat na obřad kavy na ostrovech Fidži, kde proběhne v souladu se všemi tradicemi.
Albizia Julibrissin
První část vědeckého názvu, Albizia, pochází od Florenťana Filippa del Albizzi, který rostlinu v roce 1745 přivezl do Evropy. Druhové epiteton julibrissin je zkomoleninou slova gul-i abrisham, což v perštině znamená "hedvábný květ". Její listy se v noci pomalu zavírají, a když prší, listy se ohýbají dolů; proto její moderní perský název "šabchosb" znamená "noční spánek". Tato tendence také vysvětluje běžné čínské jméno "hehuan", které znamená "šťastná okenice" a symbolizuje šťastný pár v posteli. V Japonsku jsou běžné názvy nemunoki, nemurinoki a nenenoki, což znamená "spící strom. Strom nemu je částečným překladem slova nemunoki.
A. julibrissin se hojně pěstuje jako okrasná rostlina v parcích a zahradách pro své krásně strukturované listy, květy a atraktivní horizontální korunu. Často se vysazuje v polosuchých oblastech, jako je kalifornské centrální údolí, střední Texas a Oklahoma.
Široká koruna dospělého stromu umožňuje pestré zastínění. Barvy květů se pohybují od bílé po sytě žlutou s červenými špičkami. Uvádějí se i varianty s krémovými nebo světle žlutými květy.
Použití
Tato rostlina se v asijských zemích používá jako samostatná droga k léčbě nespavosti i v kombinaci s jinými rostlinami. Je aktivně vyhledávaná. Například v roce 2002 na Tchaj-wanu byla tato rostlina součástí kombinace tří léčivých bylin předepisovaných pacientům trpícím nespavostí [17]. K výrobě lékové formy se nejčastěji používá buď kůra, nebo květy stromu v sušené formě.Předpokládá se, že za sedativní účinky rostliny jsou zodpovědné tři látky:
- Kvercitrin
- Izokvercitrin
- Julibrosid C1
I přes žádoucí sedativní účinek však může být využití rostliny omezeno tím, že její kůra obsahuje cytotoxické saponiny [21, 22], které však mohou najít své využití v terapii leukémie, protože aktivují kaspázu-3 [23].
Anadenanthera peregrina
Anadenanthera peregrina, běžně známá jako yopo nebo cohoba, je vytrvalý strom patřící do čeledi Fabaceae. Tato rostlina, která pochází z tropických oblastí Jižní Ameriky, zejména z povodí řeky Orinoko a Karibiku, upoutala pozornost vědců i nadšenců díky svým silným psychoaktivním účinkům. Semena A. peregrina obsahují bohatou škálu alkaloidů, včetně bufoteninu, dimethyltryptaminu (DMT) a 5-MeO-DMT, které jsou zodpovědné za její vlastnosti měnící mysl. V průběhu historie využívaly různé domorodé kultury tuto rostlinu k duchovním, léčebným a rekreačním účelům, což podtrhuje její kulturní význam a všestrannost.
Botanický popis a způsoby růstu
Anadenanthera peregrina je středně velký strom, který obvykle dosahuje výšky 15 až 20 metrů. Její kůra je hladká a šedavá, zatímco listy jsou dvouřadé, s malými eliptickými lístky. Strom vytváří vonné, krémově zbarvené květy, které dávají průchod podlouhlým, dřevnatým semenným luskům. Každý lusk obsahuje množství červenohnědých semen, která jsou hlavním zdrojem psychoaktivních látek rostliny.
A. peregrina se daří v tropickém a subtropickém podnebí, přičemž upřednostňuje dobře propustné půdy a dostatek slunečního světla. Strom je odolný a snáší různé podmínky prostředí, včetně občasných záplav a sucha. Jeho přirozené rozšíření sahá od Venezuely a Kolumbie až po jižní oblasti Brazílie a Paraguaye.
Tradiční využití a kulturní význam
Užívání Anadenanthera peregrina sahá až do předkolumbovských dob, archeologické nálezy svědčí o jeho konzumaci domorodými kulturami, jako jsou Tainové, Karibové a Yanomami. Semena byla tradičně rozemleta na jemný prášek, který se pak smíchal s kalcinovanou látkou, jako jsou šnečí ulity nebo rostlinný popel, a vytvořil se z nich šňupací tabák zvaný yopo nebo cohoba. Tato směs se obvykle podávala nosními dírkami pomocí specializovaných inhalačních zařízení, jako jsou kostěné nebo dřevěné trubičky.
Psychoaktivní účinky A. peregrina byly vysoce ceněny v rituálním a šamanském prostředí, protože se věřilo, že usnadňují komunikaci s duchovním světem a podporují uzdravení. Kromě toho byla rostlina příležitostně využívána k rekreačním účelům, kdy uživatelé vyhledávali její euforické a halucinogenní vlastnosti.
Psychoaktivní účinky a účinné složky
Semena Anadenanthera peregrina obsahují komplexní směs tryptaminových alkaloidů, včetně bufoteninu, DMT a 5-MeO-DMT. Tyto sloučeniny působí jako agonisté na receptoru 5-HT2A a vyvolávají řadu psychoaktivních účinků, které mohou zahrnovat zrakové a sluchové halucinace, změněné vnímání času a prostoru, euforii a zvýšenou introspekci.
Intenzita a trvání zážitku závisí na různých faktorech, jako je způsob podání, individuální citlivost a přítomnost dalších alkaloidů nebo přísad. Obecně se účinky A. peregrina vyznačují rychlým nástupem, vrcholí během 15 až 30 minut a odeznívají po 1 až 2 hodinách.
Příprava, konzumace a dávkování
Pro využití psychoaktivních vlastností Anadenanthera peregrina je třeba semena správně připravit a konzumovat. Tradiční metody zahrnují rozemletí semen na jemný prášek a jejich kombinaci s kalcinovanou látkou, která usnadňuje vstřebávání a snižuje potenciální poškození nosní sliznice. Moderní úpravy mohou zahrnovat extrakci a čištění účinných alkaloidů, které lze poté vaporizovat nebo požít orálně.
Dávkování je rozhodujícím faktorem při určování intenzity a bezpečnosti zážitku z A. peregrina. Typická počáteční dávka pro šňupací formu se pohybuje od 3 do 5 semen na nosní dírku, přičemž zkušení uživatelé někdy volí vyšší množství. U extrahovaných alkaloidů je třeba dávkování odpovídajícím způsobem upravit s ohledem na čistotu a sílu přípravku.
Závěr
Anadenanthera peregrina je pozoruhodná rostlina s bohatou historií a rozmanitou škálou psychoaktivních účinků. Její jedinečná kombinace botanických, kulturních a farmakologických vlastností z ní činí fascinující předmět dalšího výzkumu a zkoumání. Pochopením a respektováním tradičních způsobů použití a praktik, které se týkají A. peregrina, můžeme získat cenné poznatky o potenciálním využití této rostliny a jejím přínosu pro obor etnobotaniky.